Příběhy zaměstnanců

„Hledala jsem práci, kde budu opravdu užitečná.“

Mariana vystudovala Taneční konzervatoř Duncan Centre. Už během studia ale věděla, že její cesta povede jinam. Přemýšlela, kde může být skutečně prospěšná.

Pomáhající prostředí znala z rodiny. Dnes pracuje v přímé péči o seniory na Praze 4.

Nejtěžší je pro ni vidět, jak rychle se může zdravotní stav změnit.
Drží ji ale jednoduchý pocit – že někomu opravdu pomohla.

„Stačí někdy málo. Úsměv. Klid. To, že tam pro někoho jste.“

„Změna oboru mi dala větší smysl.“

Vladimíra pracovala řadu let v administrativě – v bance i ve školícím centru. Když byla její pozice zrušena, rozhodla se pro změnu. Absolvovala kurz pracovníka v sociálních službách.

Dnes působí v terénu a podporuje seniory i jejich rodiny.

Nejtěžší je, když vidí rodinu, která si o pomoc řekla až ve chvíli úplného vyčerpání.

„Drží mě moment, kdy se pečující uklidní, protože ví, že na to nejsou sami.“

„I malá pomoc má význam.“

Štěpán pracoval celý život jako grafik a pedagog. Pak se ocitl na životní křižovatce. Rozhodl se pro pomáhající profesi.

Dnes pracuje v přímé péči.

„Ke klientům se snažím přistupovat s laskavostí a soucitem. Když je někdo negativní, snažím se ho spíš pochopit než soudit.“

Nejtěžší je pro něj pocit bezmoci.
Drží ho vědomí, že i malá pomoc má velký význam.

„Praxe mi dá víc než čekání.“

Gabriela nastoupila do ÚSS4 hned po maturitě. Už během studia věděla, že chce pracovat se seniory.

Ze třídy šlo do přímé péče jen pár lidí. Ona neváhala.

Nejtěžší bylo získat si důvěru na začátku.
Dnes ji nejvíc těší, když vidí, že se na ni klient těší.