Začněte nový rok dobrovolnictvím!

Na začátku roku mají lidé tendenci hodnotit svůj předchozí rok a připravovat se na ten nový. Nový rok je ideální příležitostí k získání nových zkušeností a příležitostí k tomu vyzkoušet něco nového. Smysl a naplnění můžete najít ve spoustě věcech, jednou z nich je jednoznačně smysl v pomoci druhým lidem a to těm, kteří to potřebují a cítí se osaměle.

Kontakt s dobrovolníky vlije nový elán a radost do srdce seniora, ale i do toho vašeho. Senioři, za kterými dobrovolníci docházejí mají často pocit, že na nich někomu záleží a necítí se tak osaměle. Zkušenosti seniorů naopak mohou obohatit mladé dobrovolníky. Mají za sebou mají svůj životní příběh, z kterého se lze poučit, dozvědět se něco nového nebo nahlédnout na moderní historii z pohledu člověka, který jí opravdu prožil.

Možná si říkáte, že Vám v životě něco chybí. Vaše vlastní babička nebo dědeček, povídání si, sdílení koníčků s někým jiným nebo jen pomoc někomu jinému. Ať je váš důvod jakýkoliv. Regionální dobrovolnické centrum v PrazeVám pomůže najít seniora, s kterým si budete rozumět.

Jak se stát dobrovolníkem?

Stačí napsat či zavolat do Regionálního dobrovolnického centra v Praze. Pracovnicí z centra si s vámi popovídají a zjistí, jaké jsou vaše představy a možnosti. Poté vás přepojí s našimi pracovníky a ti se s vámi spojí. U nás vyplníte pouze dobrovolnickou smlouvu, kterou naše seniory chráníme.

Co můžu jako dobrovolník dělat?
·       Povídat si
·       Číst seniorovi
·       Vzít seniora na procházku
·       Sdílet své koníčky s někým, kdo je má také
·       Hrát společenské hry
·      Nakoupit seniorovi nebo ho vzít na nákupy (někteří třeba nebyli v obchodě kvůli své imobilitě již měsíce a je to pro ně velký zážitek)

Z příběhů našich dobrovolníků v Ústavu sociálních služeb v Praze 4:

Manželskému páru se během korona krize rozbila televize, nevěděli, co s tím, opraváře nesehnali. Vložili se tedy do toho dobrovolníci ze Skautu a pomohli. K manželům přijel mladý muž, televizi si odvezl, opravil a vrátil. Pro manželský pár to byla neskutečná pomoc, protože televize byla v tu dobu jejich hlavní výplň volného času tráveného doma.

„Dneska jsem vzala pana Petra z Domova s pečovatelskou službou v Braníku do Podolí, kde jsme krmili nutrie. Původně jsme chtěli kachny, ale pak nás obklopili tihle velcí tvorové, a tak jsme ještě dokupovali květák s mrkvi, ať si pochutnají. Pan Petr byl hrozně nadšený, protože zvířata hrozně miluje a moc mi děkoval. Já ale děkuju jemu, bylo to super dopoledne. Vždycky je super, udělat někomu tak velkou radost jen kouskem svého času.“

Dobrovolnice nakoupila seniorce potraviny, aby mohla své vnučce upéct dort k narozeninám. Seniorka své dobrovolnici byla velmi vděčná, jelikož ona sama neměla dostatek finančních prostředků na to, aby mohla své milované vnučce dort upéct.
„Přítel dělá v divadle ABC v Městských divadlech pražských asistenta režie a když jsme byly s paní Věrou v kavárně, zrovna zkoušel Žebráckou operu od Václava Havla. Když jsem o tom paní Věře řekla, rozpovídala se asi na hodinu o svém vztahu k divadle a vzpomínala na své zážitky z tohoto prostředí. Večery, které trávila s herečkami a herci v divadelním klubu po představení a tak dále. Když byla inscenace hotova, pozvala jsem tedy paní Věru do divadla, přítel nám zajistil dva lístky. Paní Věra sice skoro nevidí, ale dopředu jsem jí řekla, kdo má jakou roli a co se například děje. Na to, že má 92 let, je mentálně naprosto čilá a šla s dějem díky poslechu dialogů herců, hudby a světel. Zaměstnanci divadla si nás při odchodu všimli, a i když se to nesmí, aby nemusela paní Věra vycházet schody nahoru, vzali nás přes šatnu herců, kde byl výtah. Paní Věra se rázem objevila v prostředí, které ji přeneslo do jejich mladých let, její radost si jistě umíte představit.“