Jak to vidí senior? aneb Tradiční plavba parníkem po Vltavě

V září jsme přivítali již tradičně podzim plavbou parníkem po Vltavě. Tento rok jsme poprosili naší uživatelku z Braníku paní Zdenu Proboštovou, zda-li by nechtěla napsat i něco o nás. Pozvali jsme ji na loď a sami se podívejte, jak skvěle píše. Moc děkujeme.

„Jako podzimní rozloučení s aktivní sezonou pro nás naše sociální pracovnice připravily plavbu lodí Moravia po Vltavě. Nebyli přítomni jenom obyvatelé našeho domu, ale senioři ze všech koutů Prahy 4, takže různorodá společnost, která se ukázala jako docela veselá a příjemná.

Byli pozváni hudebníci (taky senioři) s repertoárem našich mladých let. Sice den začal poněkud deštivě, ale nakonec se vyklubalo  sluníčkové odpoledne, a tak se zaplnila i horní paluba. Jako pozornost jsme dostali dortík a jeden jakýkoliv nápoj, co si kdo vybral. Takže náš stůl (dámy) dortík a kafíčko, akorát pan soused pivko, protože, jak víte, nejlepší je sladké zapít hořkým. Skvělá kombinace, vyzkoušejte 🙂 . Pak už jsme si zaplatili sami, co jsme vypili. Společnost  byla příjemná, zpěvák chodil mezi stolky a zpíval „Dajánu“ a ostatní skladby šedesátek. Někdo si zakřepčil, případně se připojil ke zpěvu. Jenže ne vždy si pamatovali slova, a tak to byly takové  ostrůvky zpěvu. Nakonec, když  zpěvák přizpíval k našemu stolku a skončil, zapojila jsem se do zpěvu já, a tak jsme začali „ta slepička kropenatá…“ a na pokyn „a všichni!“ se rozezpívala celá loď. Lidovky, ty si pamatuje každý a nebylo potřeba, aby nás doprovázel jakýkoliv  nástroj. Zkrátka pěli jsme a tak by to mělo být, což mi připomnělo zážitek z mladších let.

Pracovala jsem  jako mzdová účetní na statku na Tachovsku (bylo mi kolem třicítky). Obvykle za nějaký čas jsme byly vyslány na školení. Bylo nás všech kolem dvanácti ze všech hospodářství. Tentokrát bylo školení v Mariánských Lázních.  Dopoledne jsme se školily no a večer jsme se vydaly do šumu lázeňského města (mladý holky bez dětí a manželů). Vrchní nám srazil stoly a usadil nás pohromadě. Tancovat jsme chodily buď samy, nebo jsme některé padly do oka místním seladonům. A tak s mírou vypitého vína a rozjařenosti společnosti jsme v přestávkách hudby započaly pět známé lidovky, k čemuž se přidali i ostatní. A protože lázenští hosté jsou z různých koutů republiky, bylo to fantastické. Když se po přestávce vrátila hudba na jeviště a chtěla začít hrát, museli nasadit píseň, kterou jsme zrovna pěli, a pak teprve se rozjet s vlastním repertoárem.

Jak víte, velké množství Čechů jsou naturalizovaní Moravané, což byl i náš případ (většina mzdovek byly přivdané Moravačky), a zpěv je pro nás vyjádřením dobré nálady. A tu se snažím uchovávat do dnešních dnů a přeju ji i všem lidem dobré vůle …“.

1 2 ... 9 ►